Hranice. Co chtějí? Co chceme?

Dokumentární performance a následná diskuse o dění u bělorusko-polské hranice

Vystupují:

Michaela Dašková, Marta Kuchařová / Adriana Kevešová, David Zelinka - texty

Ljubov Plavska - zpěv běloruských písní

Na vzniku se podílely:

Debora Štysová, Anna Tomanová

Hudba:

terénní nahrávky písní regionu Podlasie a písní syrských uprchlíků v Turecku

Hra je záznamem krizové situace na polsko-běloruské hranici, která začala v červenci 2021 a trvá dosud, a zároveň pokusem proniknout pod povrch situace a do motivací jednotlivých aktérů. V inscenovaném čtení zní reportážní texty, osobní výpovědi obyvatel zóny výjimečného stavu, těch, kdo pomáhají, těch, kdo odmítají pomáhat, pohraničníků a policistů, migrantů, politiků a jiných dobrovolných nebo nedobrovolných účastníků dění - bez snahy záměrně kohokoliv hájit nebo kritizovat. V každém uvedení se texty skládají v jiném pořadí, performeři na sebe reagují, vzniká nový dialog, nový portrét společenství, které navzdory přesvědčení o svých morálních kvalitách není ochotné zabránit humanitární krizi.

Performance se proměňuje v čase spolu s vývojem reálné situace v pohraničí, členové skupiny komunikují s aktivisty a organizacemi snažícími se vnést lidský přístup do politické války ignorující člověka. Jejich zkušenosti, odpovědi politiků na dopisy, reakce veřejnosti jsou postupně včleňovány do performance.

Performance přechází v diskusi na téma, jak lze občansky reagovat na situaci, v níž jsou prokazatelně porušovány zákony a lidská práva, jak lze uměním ovlivňovat realitu, co dělat při pocitu bezvýchodnosti.

Stručný nástin situace:

Režim prezidenta Lukašenka pozval do Běloruska tisíce lidí z Asie a Afriky s příslibem umožnit jim cestu do Evropy. Polská vláda vyhlásila v pohraničí zónu výjimečného stavu, kam nesmí vstoupit nikdo, kdo tam nebydlí nebo nepracuje - ani humanitární pracovníci, lékaři, novináři. Na hranici probíhá nebezpečná forma hybridní války, ve které se stírá rozdíl mezi člověkem a prostředkem provokace nebo boje - "společenská hra", v níž:

- migranti jsou ze skladů na běloruské straně rozváženi k hranici a protlačováni do Polska, kde se v zóně výjimečného stavu skrývají před polskými vojáky

- polští vojáci a pohraničníci táboří v zóně, hledají ukrývající se migranty, vytlačují je do Běloruska a brání místním obyvatelům, aby migrantům pomáhali

- místní obyvatelé pomáhají migrantům přežít v bažinách a silných mrazech, unikají pohraničníkům hledajícím migranty - aby neprozradili, kde se ukrývají migranti, aby se nevystavovali riziku trestního stíhání

- hlídky nacionalistů škodí migrantům a aktivistům

- jiní obyvatelé zóny udávají migranty, aktivisty a sousedy, kteří jim pomáhají ...

V lesích zemřelo již 17 lidí. O situaci se stále méně hovoří v médiích. Ztratila dynamiku. Ale stále trvá.

Místo a čas děje: Evropská unie, právě teď.

Reakce: Polská vláda propagandisticky oslavuje vzornou ochranu hranice a popírá porušování zákonů a lidských práv, zastrašuje pomáhající aktivisty. Vlády unijních zemí, včetně české - mlčí.

Zdroje: Reportáže z polských médií (zejména Gazeta Wyborcza), osobní výpovědi aktérů

Cíle:

- informovat, vnést téma do veřejného prostoru

- pokusit se pronikat k pochopení motivací zúčastněných aktérů a skupin

- v následné diskusi společně docházet k tomu, jak se na takovou situaci dá reagovat (stačí zájem, stačí poslat peníze nebo materiální pomoc, má smysl demonstrovat, podepisovat petice?)