NOW BREATHE AND FLY THEATRE
was founded in 2013. It focuses on producing original, sometimes semi-documentary performances in the field of socially engaged, humanistically oriented art.
The themes are current events and processes, stories and happenings from various peripheries (geographical, social, medial) and concerning various minorities. They are presented within a broad perspective. The aim is to defend against simplification, stereotypes, and disinformation. The rule of approach is "not to judge," to present people with their controversies and contradictions, events from different angles—and leave the judgments to the viewer. The goal is not to persuade people to take a particular stance, but to open up a space for discussion in which all voices can be heard.
The artistic concept continues the ideas of Jerzy Grotowski's "poor theater," Eugenio Barba's anthropological theater, and Peter Brook's theatrical wisdom, which combined these approaches. The productions of "Now Breath and Fly Theatre" usually take place in an empty space with a minimum of props and scenography, are built on a strong human presence, and the acting is stylized with elements of storytelling and alienation. This approach is enriched by the methods of "deviced theater" – rehearsals are not isolated from reality, actors are encouraged to collect motifs from everyday life (fragments of conversations, advertisements, news, personal motifs), which are incorporated into the script and the actors' actions.
Since 2023, the ensemble cooperates with professional Ukrainian actresses who fled the war to the Czech Republic. The essence of this cooperation is not to support refugees, rather it is a fully-fledged, mutually inspiring joint creation. The traditional drama training and experience from large stages of Ukrainian actresses, combined with the theatrical thinking of Czech artists with roots in alternative and anthropological theater, lead to the discovery of new stage forms.
Based on the presentation of his productions in Ukraine, David Zelinka, the leader and director of the ensemble, was invited to direct a performance at the Ivan Franko National Drama Theater in Ivano-Frankivsk. The production "Absolutely Free" was created in collaboration with Ukrainian dramaturge Maryna Smilyanets. It is inspired by works of Ukrainian and Czech writers and deals with the theme of the return of emigrants.
Alongside creating productions, the ensemble organizes workshops focused on authentic storytelling and stage presence, working with documentary and personal materials, and methods of "deviced theater." Through exercises focused on exploring and developing listening, concentration, and sensitivity, participants gradually form a one organism. The goal is to achieve the impossible in the greatest possible measure. During the workshop, improvised performances are created, culminating in a performance for the public.
O souboru napsali:
Vladimír Hulec
Divadelní noviny (redaktor) / Taneční zóna (šéfredaktor)
"Tvorba souboru Teď, nádech a leť patří k tomu nejzajímavějšímu, co dnes u nás vzniká ve sféře divadla-dokumentu, sociálního divadla a - šířeji - angažovaného společenského (politického) divadla.
Vysoká autenticita témat a opravdovost hereckého zpracování činí z představení souboru Teď, nádech a leť divadelní události, jež přesahují úzké "umělecké" hranice a stávají se přímo předávaným svědectvím, výpovědí o tomto světě a lidech žijících v něm na okraji, v nouzi.
Příběhy a osudy lidí, kteří žijí, či spíše jsou nucení žít, na okraji společnosti, jsou objektem zájmu souboru dlouhodobě. Jejich příběhy nejsou vyprávěny s "chladnou" dokumentární objektivitou, ale s vysokou mírou empatie, vhledu a sympatií k těm, kteří jsou oběťmi současných válečných konfliktů, aniž by však byli představováni ideologicky. Důležitý je vždy člověk a jeho individuální, konkrétní životní situace. Ač se tedy inscenace souboru Davida Zelinky týkají citlivých politických témat (imigranti, politická opozice, válka), což je již samo o sobě neopominutelná hodnota, ve středu jejich pozornosti a zájmu je vždy člověk.."
Magdalena Hasiuk-Świerzbińska
Teatroložka
„Přestože každé představení o válce se zdá být odsouzeno k neúspěchu, souboru Teď nádech a leť se podařilo nemožné...přiblížit divákům válečné peklo. (...) Pocit bezpečí, který navozují předměty denného užitku, se vytrácí. Válka mění úplně všechno. Stoly se stávají barikádou, jídlo na nich dílky makety ke znázornění vojenských strategií. Scénickým ekvivalentem chaosu a nespravedlnosti války je stylistická nečistota a hromadění rekvizit mnoha druhů. Současně s narůstajícím chaosem se v hrubé struktuře představení zesilují mechanismy ohlupování, zastrašování, destrukce, vedle kterých už lidský život nemá žádnou hodnotu. Věci donedávna nepředstaveitelné se stávají každodenností. Kuchyňský stůl je místem, kde se sdílí smrt, je vzpomínkou na smrt, nástrojem k přivolávání světa, který se zhroutil. Nakonec se znásobenou silou vstupuje na scénu základní lidská potřeba - potřeba klidu a bezpečí.“
Zwrotnik Życie - Wioska Teatralna 2016, zpráva o festivalu Wioska teatralna v polském divadle Węgajty
Michal Zahálka
Překladatel / Teatrolog
„Pardubicko-pražský soubor Teď, nádech a leť připravil mimořádně silnou inscenaci Slepice není pták, Ukrajina není cizina - silně politické divadlo o situaci na Ukrajině výjimečné v kontextu celého českého divadla tím, jak citlivě a naléhavě zároveň dovede předestřít problém, aniž by sugerovalo předem daný názor. Je to divadlo palčivé, bolavé, naléhavé - a zcela mimořádně poctivé.“
Vojtěch Bárta
Dramaturg / Režisér
„Soubor Teď, nádech a leť směřuje k určité slovanské těžkosti a kuchyňskému naturalismu, jehož vrcholným zhmotněním se stane uvařený hrnec boršče. Výpovědi posbírané ve válečné zóně na Ukrajině sestávaly z fragmentárních a heterogenních textů a obrazů, které ve svém celku nebyly angažované "pro" ani "proti", zato velmi explicitně mířily k ceně, hodnotě i vědomí křehkosti lidského života. Ukázaly mnohem komplikovanější obrázek reality, než jak ji běžně vidíme v médiích.“