A LIDÉ ŽIJÍ. ABDUL.

"Odpuštění (pokud je něco takového vůbec možné) je skutečné pouze tehdy, jde-li o věc neodpustitelnou." (Jacques Derrida)

Zveme k setkání s příběhy o naději, důstojnosti a (až) nepochopitelné lidskosti. Jejich dějištěm je Čečna v letech devadesátých, období dvou válek, naděje mezi nimi a diktátorem řízeného mírového rozvoje po nich. Místo a politický kontext však ztrácí význam a výpovědní hodnotu, když se na úrovni jedinců dostává ke slovu mimořádná důstojnost nebo mimořádná nedůstojnost.

Nevyslovenou otázkou zůstane, zdali takové vzepětí a vůle k přežití, životu a sounáležitosti s druhými může nastávat mimo válečný konflikt kdekoliv na světě.

Text inscenace je sestaven z motivů z vyprávění přímých účastníků a svědků událostí, obyvatel Čečny (jejichž jména, zvláště těch, kteří se rozhodli neemigrovat, je z důvodu jejich bezpečí lépe neuvádět) a reportérů Asne Seierstad, Krystyny Kurczab-Redlich, Petry Procházkové, Ireny Brežné a Anny Politkovské.

Režie: David Zelinka

Texty a úprava textů: David Zelinka
Hrají: Dominika Grenda/Eliza Paś, David Zelinka
Premiéra: 17. 6. 2018 (česká verze), 21. 7. 2018 (polská verze)

"Soubor Teď nádech a leť vytvořil svět, ve kterém se hovoří o vině a spravedlnosti, o nespravedlnosti a milosrdenství, o zlobě a odpuštění, o soucitu s oběťmi i pachateli násilí, o soucitu ,s člověkem jako takovým' (podle Jacqeline de Romilly) a ani chvíli to nezní falešně nebo pateticky."

(z recenze Magdaleny Hasiuk)

VZNIK PŘEDSTAVENÍ BYL PODPOŘEN GRANTEM NADACE ŽIVOT UMĚLCE, DĚKUJEME.