Chaloupka v Prokopském

CHALOUPKA V PROKOPSKÉM

Nezávislé umělecké centrum pro setkávání, festivaly, tvůrčí dílny a zázemí pro uměleckou tvorbu jako takovou. Bývalý pastevecký domek ve stráni Prokopského údolí nad Dalejským potokem byl v padesátých letech minulého století obýván rodinou hodináře Cipra, dobrého člověka dodnes oblíbeného mezi těmi, kdo ho pamatují. V letech devadesátých dům sloužil jako centrum ekologické výchovy. Poslední bezmála dvě desetiletí je spravován volným uskupením Teď nádech a leť jako místo pro "živení lidské potřeby být dobrým a obohacování života prostřednictvím umění a vzletných setkání".

Vnější stěna nese myšlenky Andreje Tarkovského o podstatě umění a poslání umělce: "Krása je symbolem pravdy - pravdy nikoliv ve smyslu pravdy nebo lži, ale pravdy jako cesty, po níž se člověk ubírá. Umění je směřování k pravdě a pravda je vždy překrásná."

Nad vchodem je verš polského básníka Czesława Miłosze: "Spadl ze mne šat epochy a ocitl jsem se v krajině lidí dávno zapomenutých."

Ideu existence Chaloupky v Prokopském je blízký také text Bruna Schulze z povídky Republika snů: "Měla to být pevnost, bunkr, opevněné místo vévodící okolí - napůl tvrz, napůl divadlo, napůl vizionářská laboratoř. Do jejího rámce měla být začleněna celá příroda. To divadlo jako u Shakespeara pronikalo do přírody ničím neohraničeno, vrůstalo do reality, přijímalo impulsy a inspiraci ze všech živlů, pohybovalo se v rytmu velkých přílivů a odlivů přírodních koloběhů. Tady měl být průsečík všech procesů, jež probíhaly velkým tělem přírody, sem měly vcházet všechny zápletky a děje, jež snila její velká mlhavá duše."