Soubor Teď nádech a leť založili kolem roku 2010 Karolína Plachá a David Zelinka jako nezávislé neregistrované (zatím) uskupení a takto, v rozšířeném a proměnlivém obsazení, funguje dodnes.

Inspirací pro práci souboru byly od počátku cesty a setkávání s lidmi - s jejich životy, příběhy, zvyky, vírami, písněmi. Divadelní inspirací bylo a zůstává Polsko, setkávání s tamními divadly, a rozmanitostí toho, co všechno může divadlo znamenat.
Dramaturgie inscenací je rozpjatá mezi aktuální politická témata současnosti a tradiční kulturu jako živou, nutnou a nenahraditelnou součást života. Výpravy souboru dříve směřované do míst odlehlých, na periferie kultur a světů, se v poslední době stáčejí do míst blízkých konfliktům a otřesům nejrůznějšího druhu. V setkáních s těmi, kteří prožili situace krizové a přelomové, se tam odhaluje podstata lidství a přežití, to, co máme společné bez ohledu na společenské, historické a jiné kontexty. V centru zájmu je obecně lidská situace člověka toužícího po naplněném životě. Chceme hovořit především o těch, o kterých se nehovoří, kterým se nedostává místa v médiích, zajímají nás jejich příběhy, bez ohledu na to, v které části světa a, v případě konfliktů, na které straně hranic či front se odehrály.
Výchozím bodem a jedním z komunikačních prostředků, jak na výpravách, tak později v představeních, jsou tradiční písně, poznávané a zpívané v kontextu života, svátku i každodennosti. Divadelní výpravou je směřování k ne-divadelnosti, k vytváření prostředí, které příběhům a písním dá věrohodnost.
Inscenace souboru byly uvedeny v Čechách a v Polsku, mimo jiné na festivalech Divadlo evropských regionů v Hradci Králové, Open Air v Hradci Králové, Wioska teatralna v divadle Wegajty, Miedzynarodowy festiwal sztuki opowiadania ve Varšavě, Next Wave v Praze, Watch Docs v Polsku, Jiráskův Hronov, dále v divadlech Studio Paměť v Praze, Teatr Osmego Dnia v Poznani, Teatr Kana ve Štětíně, Teatr Brama v Goleniově, a jinde).
Představení jsou s oblibou uváděna i v prostorech nedivadelních a bytových.


Chaloupka v Prokopském
Na základně Chaloupka v Prokopském (údolí) v Praze soubor organizuje komorní festivaly-setkání, dílny hlasu a písní, koncerty, představení, performance. Festival-setkání Se usedlo, naslouchalo, hledělo, setkalo se probíhá několikrát do roka a v rámci divadelních představení, koncertů, filmových projekcí, besed a tvůrčích dílen se na něm potkávají a protkávají motivy tradiční a aktuální společensko-politické.

NADACE ŽIVOT UMĚLCE podpořila inscenace: 

 A lidé žijí. Abdul.                                                                       

Písně o slavném narození.                                                   

Slepice není pták. Ukrajina není cizina.                                  

 Cítím a vím: Nalezl jsem přístav a klid.


O souboru napsali:


Vladimír Hulec

Divadelní noviny (redaktor) / Taneční zóna (šéfredaktor)

"Tvorba souboru Teď, nádech a leť patří k tomu nejzajímavějšímu, co dnes u nás vzniká ve sféře divadla-dokumentu, sociálního divadla a - šířeji - angažovaného společenského (politického) divadla.

Vysoká autenticita témat a opravdovost hereckého zpracování činí z představení souboru Teď, nádech a leť divadelní události, jež přesahují úzké "umělecké" hranice a stávají se přímo předávaným svědectvím, výpovědí o tomto světě a lidech žijících v něm na okraji, v nouzi.

Příběhy a osudy lidí, kteří žijí, či spíše jsou nucení žít, na okraji společnosti, jsou objektem zájmu souboru dlouhodobě. Jejich příběhy nejsou vyprávěny s "chladnou" dokumentární objektivitou, ale s vysokou mírou empatie, vhledu a sympatií k těm, kteří jsou oběťmi současných válečných konfliktů, aniž by však byli představováni ideologicky. Důležitý je vždy člověk a jeho individuální, konkrétní životní situace. Ač se tedy inscenace souboru Davida Zelinky týkají citlivých politických témat (imigranti, politická opozice, válka), což je již samo o sobě neopominutelná hodnota, ve středu jejich pozornosti a zájmu je vždy člověk.."

Magdalena Hasiuk-Świerzbińska

Teatroložka

Přestože každé představení o válce se zdá být odsouzeno k neúspěchu, souboru Teď nádech a leť se podařilo nemožné...přiblížit divákům válečné peklo. (...) Pocit bezpečí, který navozují předměty denného užitku, se vytrácí. Válka mění úplně všechno. Stoly se stávají barikádou, jídlo na nich dílky makety ke znázornění vojenských strategií. Scénickým ekvivalentem chaosu a nespravedlnosti války je stylistická nečistota a hromadění rekvizit mnoha druhů. Současně s narůstajícím chaosem se v hrubé struktuře představení zesilují mechanismy ohlupování, zastrašování, destrukce, vedle kterých už lidský život nemá žádnou hodnotu. Věci donedávna nepředstaveitelné se stávají každodenností. Kuchyňský stůl je místem, kde se sdílí smrt, je vzpomínkou na smrt, nástrojem k přivolávání světa, který se zhroutil. Nakonec se znásobenou silou vstupuje na scénu základní lidská potřeba - potřeba klidu a bezpečí.

Zwrotnik Życie - Wioska Teatralna 2016, zpráva o festivalu Wioska teatralna v polském divadle Węgajty

Michal Zahálka

Překladatel / Teatrolog

Pardubicko-pražský soubor Teď, nádech a leť připravil mimořádně silnou inscenaci Slepice není pták, Ukrajina není cizina - silně politické divadlo o situaci na Ukrajině výjimečné v kontextu celého českého divadla tím, jak citlivě a naléhavě zároveň dovede předestřít problém, aniž by sugerovalo předem daný názor. Je to divadlo palčivé, bolavé, naléhavé - a zcela mimořádně poctivé.“

Vojtěch Bárta

Dramaturg / Režisér

Soubor Teď, nádech a leť směřuje k určité slovanské těžkosti a kuchyňskému naturalismu, jehož vrcholným zhmotněním se stane uvařený hrnec boršče. Výpovědi posbírané ve válečné zóně na Ukrajině sestávaly z fragmentárních a heterogenních textů a obrazů, které ve svém celku nebyly angažované "pro" ani "proti", zato velmi explicitně mířily k ceně, hodnotě i vědomí křehkosti lidského života. Ukázaly mnohem komplikovanější obrázek reality, než jak ji běžně vidíme v médiích.