BAGDÁD, KÁBUL, AR RAQQUAH, MAARRAN ...

Momentky z životů těch, kdo museli opustit. 

Divadelní meditace o identitě, nostalgii, odhodlání, a poznání, že jakoukoliv cestou se dá jít vpřed.

Ona místa se zdají být nepřístupně vzdálená, ony osudy k nám přicházejí přetvořeny do číselných kódů odhadů počtu strádajících, prchajících, nalézajících azyl, nebo do podoby tabulek příslušností k etnikům, armádám, vírám.

Když začala válka v Sýrii, náplní statistik a tabulek se stali lidé, národy a místa, která jsme důvěrně poznali. Jejich osudy se připojily k podobným osudům těch, kdo utekli z Iráku, Afghánistánu, či odkudkoliv - anebo tam zůstali. Těm všem zmizel svět v podobě poznaných a přijatých struktur a vztahů, z čehokoliv, co během času svého života budovali a vytvořili, zůstal jen ten život. Jakákoliv další podobnost těch osudů je však již jen zdánlivá. Bolest z odloučení a vůle jít dál jsou neporovnatelné od chvíle, když jsou vyňaty z novinových zpráv, rozborů a propočtů, a stanou se charakteristikou osobní.

Práci na představení předcházela cesta do tureckého pohraničí se Sýrií a setkávání s těmi, které již nelze potkat doma. Jejich srdce jsou laskavá, oči zářivé a pohledy přímé. Jejich vyprávění jsou plná humoru, lehkosti a odhodlání. Můžeme s nimi mít více společného, než by se zdánlivě mohlo jevit.

(2014)

VZNIK PŘEDSTAVENÍ BYL PODPOŘEN GRANTEM NADACE ŽIVOT UMĚLCE, DĚKUJEME.