DIVADLO TEĎ NÁDECH A LEŤ
existuje od roku 2013. Zaměřuje se na tvorbu autorských, někdy polodokumentárních inscenací v oblasti angažovaného, humanisticky orientovaného umění. Inscenace se dotýkají společenských a politických témat, ale v centru zájmu zůstává situace člověka, toužícího po naplněném životě. Chceme hovořit především o těch, o kterých se obvykle nehovoří v médiích, bez nichž však politické prostředí ztrácí obrysy.
Pravidlem přístupu je neidealizovat a nesoudit, podávat osoby s jejich kontroverzemi a rozpory, události z různých úhlů pohledu. Cílem není přesvědčit ke konkrétnímu postoji, ale otevřít prostor diskuzi, v níž mohou zaznít všechny hlasy.
Od roku 2023 soubor spolupracuje s profesionálními ukrajinskými herečkami, které uprchly před válkou do Čech. Podstatou této spolupráce není podpora uprchlíků, jde o plnohodnotnou vzájemně inspirující společnou tvorbu.
V dubnu 2024 soubor organizoval divadelní výpravu do Ukrajiny "Festival Vzájemosti", česko-ukrajinské divadelní festivaly v Rivnem, Žytomyru, Černihově, Kyjevě a Ivano-Frankivsku.
V roce 2025 lídr a režisér souboru David Zelinka vytvořil inscenaci "Absolutně svobodní" v Národním akademickém dramatickém divadle Ivana Franka v Ivano-Frankivsku.
Vedle tvorby inscenací pořádá soubor dílny zaměřené na autentické vyprávění a scénickou přítomnost, práci s dokumentárními materiály a osobními příběhy, obohacené o metody "deviced theatre".
SOUBOR VYSTUPOVAL:
- v divadlech X10, Venuše ve Švehlovce, Moving Station, Divadlo 29; Teatr Osmego Dnia, Teatr Kana, Teatr Węgajty, Teatr Szwalnia, Teatr Na Pečersku (Kyjev), Akademické divadlo v Ivano-Frankivsku, Užhorodu, Černihově, Rivnem, Žytmyru, a jinde
- na festivalech Divadlo evropských regionů/Regiony, Next Wave, Nad Prahou půlměsíc, Divadlo Plzeň, Nastevřeno, UM-UM (SK), Zlatý lev (UA) Wioska Teatralna (PL), Festival Svobody (UA)
Chaloupka v Prokopském
Na základně Chaloupka v Prokopském (údolí) v Praze soubor organizuje komorní festivaly-setkání, dílny hlasu a písní, koncerty, představení, performance, kde se potkávají a protkávají motivy tradiční a aktuální společensko-politické.
Následující inscenace souboru podpořila NADACE ŽIVOT UMĚLCE:
A lidé žijí. Abdul.
Písně o slavném narození.
Slepice není pták. Ukrajina není cizina.
Cítím a vím: Nalezl jsem přístav a klid.
Kábul, Bagdád, Ar Raqqua, Maarran
O souboru napsali:
Vladimír Hulec
Divadelní noviny (redaktor) / Taneční zóna (šéfredaktor)
"Tvorba souboru Teď, nádech a leť patří k tomu nejzajímavějšímu, co dnes u nás vzniká ve sféře divadla-dokumentu, sociálního divadla a - šířeji - angažovaného společenského (politického) divadla.
Vysoká autenticita témat a opravdovost hereckého zpracování činí z představení souboru Teď, nádech a leť divadelní události, jež přesahují úzké "umělecké" hranice a stávají se přímo předávaným svědectvím, výpovědí o tomto světě a lidech žijících v něm na okraji, v nouzi.
Příběhy a osudy lidí, kteří žijí, či spíše jsou nucení žít, na okraji společnosti, jsou objektem zájmu souboru dlouhodobě. Jejich příběhy nejsou vyprávěny s "chladnou" dokumentární objektivitou, ale s vysokou mírou empatie, vhledu a sympatií k těm, kteří jsou oběťmi současných válečných konfliktů, aniž by však byli představováni ideologicky. Důležitý je vždy člověk a jeho individuální, konkrétní životní situace. Ač se tedy inscenace souboru Davida Zelinky týkají citlivých politických témat (imigranti, politická opozice, válka), což je již samo o sobě neopominutelná hodnota, ve středu jejich pozornosti a zájmu je vždy člověk.."
Magdalena Hasiuk-Świerzbińska
Teatroložka
„Přestože každé představení o válce se zdá být odsouzeno k neúspěchu, souboru Teď nádech a leť se podařilo nemožné...přiblížit divákům válečné peklo. (...) Pocit bezpečí, který navozují předměty denného užitku, se vytrácí. Válka mění úplně všechno. Stoly se stávají barikádou, jídlo na nich dílky makety ke znázornění vojenských strategií. Scénickým ekvivalentem chaosu a nespravedlnosti války je stylistická nečistota a hromadění rekvizit mnoha druhů. Současně s narůstajícím chaosem se v hrubé struktuře představení zesilují mechanismy ohlupování, zastrašování, destrukce, vedle kterých už lidský život nemá žádnou hodnotu. Věci donedávna nepředstaveitelné se stávají každodenností. Kuchyňský stůl je místem, kde se sdílí smrt, je vzpomínkou na smrt, nástrojem k přivolávání světa, který se zhroutil. Nakonec se znásobenou silou vstupuje na scénu základní lidská potřeba - potřeba klidu a bezpečí.“
Zwrotnik Życie - Wioska Teatralna 2016, zpráva o festivalu Wioska teatralna v polském divadle Węgajty
Michal Zahálka
Překladatel / Teatrolog
„Pardubicko-pražský soubor Teď, nádech a leť připravil mimořádně silnou inscenaci Slepice není pták, Ukrajina není cizina - silně politické divadlo o situaci na Ukrajině výjimečné v kontextu celého českého divadla tím, jak citlivě a naléhavě zároveň dovede předestřít problém, aniž by sugerovalo předem daný názor. Je to divadlo palčivé, bolavé, naléhavé - a zcela mimořádně poctivé.“
Vojtěch Bárta
Dramaturg / Režisér
„Soubor Teď, nádech a leť směřuje k určité slovanské těžkosti a kuchyňskému naturalismu, jehož vrcholným zhmotněním se stane uvařený hrnec boršče. Výpovědi posbírané ve válečné zóně na Ukrajině sestávaly z fragmentárních a heterogenních textů a obrazů, které ve svém celku nebyly angažované "pro" ani "proti", zato velmi explicitně mířily k ceně, hodnotě i vědomí křehkosti lidského života. Ukázaly mnohem komplikovanější obrázek reality, než jak ji běžně vidíme v médiích.“